Eurovíkendy - Madrid

Madrid - Srdcem města je Puerta del Sol. Křižuje se tu několik tras metra, končí tu autobusy a v jedné z přilehlých ulic jsou velké obchodní domy. A na Plaza Mayor je to odtud jen pár kroků. Na toto rozlehlé náměstí, jemuž dominuje jezdecká socha Filipa III. a které je ze všech stran obklopeno strohými třípatrovými domy s vysokým podloubím, lze vstoupit některým z osmi průchodů. Kdysi se tu konaly býčí zápasy, veřejné popravy, odehrávaly se různé slavnosti a veselice, dnes se pod podloubím skrývají krámky se suvenýry a také restaurace a bary, jejichž majitelé s prvním jarním sluníčkem vytahují stolky se slunečníky a stěhují se ven za lidmi.

Starý Madrid, nebo spíše ryzí Madrid, jak nazývají tuto část města jeho obyvatelé, je ohraničen ulicemi Mesón de Paredes a Mayor. Jako byste se z moderní čtyřmiliónové metropole najednou přenesli do malého provinčního městečka s jeho tradičními rodinnými i společenskými rituály, původními řemesly, malými krámky, slavnostmi i hospůdkami, kde se nabízejí tytéž místní speciality jako třeba před 50 lety. V neděli dopoledne tu mají bleší trh. Říkají mu Rastro a jeho centrem je ulice Ribera de Curtidores a blízké okolí. Prodávají se tu věci užitečné i neužitečné, staré krámy, které zdánlivě nejsou k ničemu, nejrůznější kuriozity i hezké starožitné kousky. Jít na Rastro pokládají mnozí Madriďané za jakousi milou nedělní povinnost. Většinou neopomenou zajít ke sv. Isidorovi, což je patron Madridu, který má svůj svatostánek v ulici Toledo. Když se všemi těmi uličkami starého Madridu propletete na ulici Mayor, po chvíli narazíte na půvabné náměstí Plaza de la Villa, lemované šlechtickými paláci, jemuž dominuje barokní budova radnice. Její součástí je z jižní strany přilehlý dům kardinála Cisnerose, v němž dnes úřaduje primátor. Máte-li ještě sílu, seběhněte po ulici Bailén ke kostelu sv. Františka. K pokladům tohoto bezpochyby nejkrásnějšího madridského kostela s ohromnou kopulí patří Goyovy a Riberovy obrazy.

Náměstí Oriente, jemuž vévodí klasicistní budova Královského paláce s katedrálou na jedné straně a Sabatiniho zahradami na straně druhé. Králové tu bydleli do roku 1931, dnes slouží palác jako muzeum a královská rodina občas využívá některé sály k reprezentačním účelům.

Toledo: V srdci Španělska, lemované ze tří stran meandry řeky Tajo, leží za vysokými zdánlivě neproniknutelnými hradbami Toledo.

Toledo bylo důležitým městem Římanů, hlavním městem vizigótské říše, centrem rebelií proti cordobskému chalifátu během muslimské nadvlády na Pyrenejském poloostrově. Je rovněž kolébkou mudejarského slohu, což je sloh muslimských stavitelů pracujících po dokončení reconquisty pro křesťany. A usadit se zde rozhodl původem řecký malíř Domenico Theocopuli, přezdívaný El Greco.

V roce 1519 bylo Toledo prohlášeno Carlosem I. hlavním městem španělského království, ale ani ne za 50 let v roce 1561 přemístil Felipe II. královský dvůr definitivně do nedalekého Madridu. Jedním z důvodu se nakonec staly právě hradby, které město chránily, ale zároveň mu neumožňovaly expandovat. Toledo zůstalo hlavním sídlem církve ve Španělsku a tento náboženský statut má dodnes.

Escorial: cca 50 km západně od Madridu se nachází královské město se zámkem a klášterem sv. Vavřince (San Lorenzo), jež založil Filip II. na památku vítězství Španělů u St. Quentinu nad Francouzi 10. srpna 1556, a které vystavěli v l. 1563-1584 Juan de Toledo a Juan de Herrera a vyzdobili přední španělští a italští umělci zejména Claudio Coello, Cellini, Luca Giordano, Giov. Castello, Carducci a Pellegrini.